Zprávy si mj. povšiml týdeník MaM, blogger Jiří Robinsoun Roup, který rozhodnutí britské vlády tleská, blogger Volney, který, byv (jak
uvádí) rodičem, zprávě vdechl takříkajíc rozměr účastněného
pozorovatele. Dětí nemaje, mohu se k problematice vyjádřit pouze
teoreticky, a jako obvykle tak učiním zasazením do historického
kontextu.
Vedení řetězce Burger King nedostalo záchvat filantropie. V předstihu
reaguje na očekávané zpřísnění britské legislativy vůči reklamě
zaměřené na děti s ohledem na jejich zdraví. Pokud k němu dojde v
Británii, řekl bych, že Evropská Komise brzy připraví obdobný návrh pro
celou Evropskou Unii. Ať už k tomu dojde či ne, britský návrh je dalším
z tisíců opatření, které se snaží zákazem či omezením řešit určitý
společenský problém. V roce 1904 se právě v Británii proti inzerentům a
tisku spojili odpůrci reklam cílených na děti, kteří vydali knihu The ethics of Advertising, v
níž, jak píše kritik Raymond Williams, reklamní pracovníky obviňovali z
'cynical manipulation of the infant mind'. O sto let později jsme se
tedy posunuli od dětské mysli k dětským gastrointestinálním soustavám:
reklama může za to, ža jsou malí britové obézní.
Reklama se na rozdíl od jiných lidských činností omezuje či zakazuje
velmi snadno. Jak vidno na výše zmiňovaném příkladu Jiřího Roupa, občan
omezení reklamy zpravidla tleská. Již zákon o regulaci reklamy ve
smyslu změny ze dne 15.3. 2002 velmi rozumně omezil reklamu na takové
komodity, jako jsou střelné zbraně a střelivo, alkoholické nápoje či
léčiva, a byl dále zpřísněn změnami pozdějšími, danými již především
implementací evropských směrnic. Může se brzy stát, že se tzv. rychlé
občerstvení bude též uznáno jako životu nebezpečný produkt a zařadí po bok těchto regulovaných komodit; nejsem obhájcem
řetězců nabízejících hamburgery, ale řekl bych, že zákaz reklamy je v
nejlepším případě velmi slabým doprovodným opatřením.
Ve státech Evropské Unie trpí nadváhou nebo obezitou na 14 milionů dětí, v Itálii je obézních 36 % devítiletých školáků1. Stále častěji se mezi dětmi a mladistvími vyskytuje cukrovka tzv. druhého typu
(tedy nikoli dědičná, ale získaná životním stylem), u dvacetiletých i
mladších lidí dříve nevídaná. Jestli za tyto výsledky něco může, pak je
to především nedostatek pohybu. I kdyby se Rychlé šípy byly bývaly
stravovaly výhradně u Burger King, díky výpravám do Stínadel a pobytům
u Bobří řeky by je jistě neohrožoval diabetes.
Ovšem na druhou stranu, kdyby měl doma Rychlonožka Wii a Jarka Metelka Playstation 3, nechodil by zbytek party i Bratrstva Kočičí pracky spíše k nim domů než na lov Ježka v kleci?
Obdobně jako na řadu dalších civilizačních chorob, je i na cukrovku
nejlepší obranou prevence. Prevencí diabetu je prevence obezity,
prevencí obezity je pohyb. Ve Finsku jena propagaci pohybu – prevenci
cukrovky zaměřen program FIN-D2D. Jeho součástí je též… hádejte. Ano, mohutná reklamní kampaň2.
1SUSANNAH, Hicklingová. Nová metla Evropy: cukrovka : Evropané začínají doplácet na nezdravý životní styl. Výběr : Reader´s Digest. 2006, roč. 15, č. 11, s. 28-31.
2 Ibid.