Zpravodajství první a jediné celoplošné komerční televizní stanice u
nás slaví výročí – a to velkými změnami. Bohužel se mění na místech, která pro kvalitu práce každé zpravodajské redakce nejsou zásadní, a na těch, která zásadní jsou, se měnit nehodlá.
Zpravodajství Novy se od zpráv, na které byli diváci u nás zvyklí, lišilo především jednou věcí – zprávy na Nově jsou primárně výplní mezi dvěma reklamními bloky. To je samozřejmě zcela zásadní pro stavbu i podobu zpravodajství. Většina redaktorů Novy by se asi velmi bránila nařčení, že komerční tlaky ovlivňují jejich práci, ale příkladů ze světa je celá řada (dočtete se o nich v každé slušné knize o politické ekonomii) a hlavně – vliv je zpravidla nepřímý, těžko pojmenovatelný, a díky tomu všudypřítomný. Ve zprávách komerčních stanic se střetává několik požadavků: diváka nejvíce táhnou senzace a katastrofy, ale zároveň nesmí být obsahem zpráv zdrcen natolik, aby místo sledování následného reklamního bloku šel balit batoh na humanitární misi. Proto je třeba ho na závěr povzbudit. K tomu slouží slavná "zvířátka" a zlidovělý "borec na konec". Zařazení těchto spotů do zpráv ale znamená, že narození koťátek ocelota je podobně důležité jako prodej Unipetrolu nebo tsunami, což deformuje vnímání důležitosti událostí podobně jako narození dcery Karla Gotta na titulních stranách Blesku a AHA!. Jelikož tyto dva tituly jsou zcela demonstrativní bulvár, je to v pořádku. Zprávy TV Nova se ale prezentují jako seriozní zpravodajská relace.
Výše uvedené postupy jsou samozřejmě u evropských komerčních stanic běžné. Nova se ale vymykala (vymyká) dalším prvkem, který nemá v Evropě obdoby – řazením zpráv. Jelikož zprávy na ČT začínají o 15 minut dříve než Televizní noviny Novy, velká část diváků po jejich skončení přepíná na Novu a tvoří tím jedním ze dvou vrcholů sledovanosti. Ta nejdůležitější zpráva Novy proto nebyla řazena jako první, ale jako třetí. Média obecně "nastolují agendu", tedy přeměnou událostí ve zprávy určují, co je důležité a o čem se ve společnosti bude mluvit. Mluví-li o něčem na prvním místě, je to automaticky signál, že je to důležité. Ovšem Nova ze strategických důvodů umisťovala do prvních dvou pozic zprávy objektivně méně důležité, a "bombu" si nechávala na třetí místo. Ovšem, třetí zpráva, tedy skutečný "otvírák", nesměl být identický s tím, co už divák viděl na ČT, a proto to bylo zpravidla něco jiného, než co by se na nejdůležitější pozici dalo očekávat, případně to bylo jinak zpracováno. Výsledná posloupnost na Nově tak mohla vypadat dejme tomu jako Znásilněná stařenka – Česká pošta zdražuje – George Bush na návštěvě v Praze večeřel kachnu na pomerančích. To vše zahaleno v hávu usměvavých moderátorů a moderátorek, prohazující se "sporťáky" nějaký ten vtípek. Lehkost podání nekompatibilní s obsahem se v posledních týdnech velmi dobře ukázala na kauze knihovny, kdy v živém vstupu Jan Kaplický prostě odmítal v povrchním tónu odpovědět na několik otázek a přelít se do zvířátek, k čemuž ho moderátoři vedli, a výkon Pavly Charvátové při moderování sezení Kaplický-Bém.
Výše uvedené v žádném případě neznamená, že Televizní noviny jako celek nejsou profesionální. Naopak, profesionální jsou vysoce. O to více je nepochopitelná příšerná úroveň redaktorů Novy. Vstupenkou do redakce zpravodajství Novy je zřejmě alespoň jedna zásadní logopedická vada, jako je ráčkování, lambdacismus nebo špatné sykavky (málokdo ovšem zůstává jen u jedné). V kombinaci s hystericky zadýchanou sinusoidní výslovností je výsledkem masakr na standardu veřejného projevu nalézající jen těžko obdoby. O úrovni jednotlivých reportáží z hlediska snahy o nedostižné ideály žurnalistiky, jako je vyváženost, objektivita, veřejný zájem, etika, by se dala napsat celá diplomová práce.
Nabízí se tudíž otázka, zda je HD vysílání (dostupné pouze přes některé typy sítí a s některými zařízeními, které mezi diváky Novy dosud příliš rozšířeno nebudou) a nové studio právě to, co zpravodajství Novy potřebovalo.